plyne čas rychle nebo pomalu?
ne, plyne pořád stejně - jen máme chvilkové hodnotící pocity typu TO JE NUDA, TO SE TO VLEČE, TO TO ZASE RYCHLE UTÍKÁ, kterým věříme...
- myslíme si, že jsme u čokolády a sexu a jídla šťastní a spokojení, a proto je chceme...ve skutečnosti je to jen pár prchavých chvilek, jinak jsme po většinu průběhu sexu či konzumace čokolády stejně šťastní jako kdykoliv jindy...
- orientujeme se podle cílů, výkonů - chceme je, protože je chceme: máme poblázněný motivační systém, ve skutečnosti bychom byli šťastní i bez nich...jen by se občas ozval hodnotící pocit ZABÍJÍŠ ČAS!, ale ten je jen chvilkový, a když mu neuvěříme, vše plyne v pohodě dále...
- když své cíle, úkoly, plány naplňujeme, když podáváme výkon a posunujeme se, dá nám náš motivační systém chvilkový pocit ocenění, odměny, uznání, satisfakce, "pocit z dobře odvedené práce" typu TO JSI DOBRÝ PRACANT, DNES JSEM TOHO TEDA UDĚLAL DOST, DNES JSEM SE POSUNUL...a k čemu to je? Stojí ten slastný, ale krátký pocit za tolik námahy, snahy, úsilí, energie?
- odpovědní lidé věří moc svým odpovědným myšlenkám a líní zase svým líným myšlenkám (ti věří např. tomuto: LENOŠENÍ JE MNOHEM LEPŠÍ NEŽ PRÁCE, což je nepravdivá myšlenka)
- naše odmítání nudy a strachu a démonizace deprese je do značné míry kulturně naučené: deprese není zas tak strašná, je v ní i mnoho krásy! to ještě Goethe věděl...psychologové nás naučili bát se jak čert kříže prostinkého pocitu strachu (démonizujeme ho, máme k němu odpor, nenávist), být na něj přehnaně senzitivní a fňukat hned, jak se na chvilku objeví...
- náš odpor k různým věcem plyne z našeho nepravdivě negativního hodnocení těchto věcí a z našich negativních hodnotících pocitů, které trvají jen chvilku (byť se na chvilku mohou opakovaně vracet), jejich vliv na naše budoucí rozhodování a jednání je však obrovský! naše touhy jsou dány jimi, byť jsou často díky tomu nepravdivé...
- čokoláda není zas tak skvělá, jen závislý na čokoládě (nebo sexu, nebo práci, nebo lenošení, válení se v posteli) má VÍRU že jde o něco bombastického - moc věří svým interpretačním, motivačním systémům a chvilkovým hodnotícím pocitům, které se opakovaně vrací a ovlivňují vše, protože kompletně a zdánlivě pravdivě a finálně rekapitulují a hodnotí celý den či celý náš život, byť velmi často brutálně lžou
- jsou vůbec nějaké pocity plusové a minusové? nejde nakonec jen o různou intenzitu JEDINÉ kvality, kterou jen verbálně hodnotíme (podle kultury a toho, co nám řekla matka, škola, rodina) znaménkem plus nebo minus?
- je vůbec čokoláda skutečně lepší než chleba? až na několik málo příjemných pocitů trvajících dvě tři vteřiny?
- když dám něčemu negativní znaménko, mám k tomu odpor - můj odpor může být jen naučený kulturně
- to, čeho se bojíme a to, co chceme, je nakonec skoro stejné, jen naše přehnaně pozitivní a přehnaně negativní hodnocení nás klamou!
- to, co chceme, nám nemusí přinášet štěstí a to, co nechceme, nám nemusí přinášet neštěstí....
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!