Irák, Libye a Sýrie ukázaly, že naše demokratické vidění světa je nedostatečné:
jako demokraté jsme mysleli, že nejhorším zlem je diktatura, a když ji odstraníme, přijde automaticky něco lepšího
ale ne, přišlo ještě něco horšího: chaos
a chaosu využije to, co nemusí být v dané chvíli většinově nejvíc podporované (a možná skutečně nebylo!!!), ale co je momentálně nejorganizovanější, nejagresivnější, nejprůraznější, a má jakousi celospolečenskou neurčitou oporu v tradičním islámu (který samozřejmě zneužívá), víře "našich předků" (myšleno předků Syřanů a Libyjců):
tedy islamismus, radikální islám
protože lidé se bojí chaosu, a proto se upnou k nějaké formě řádu, k formě, která působí jako skutečně dost silná na to, aby chaos odstranila:
co může působit silněji než diktátorský řád IS?
a navíc, IS má současně blízko k vojenským diktaturám, na které jsou - bohužel - v Iráku, Sýrii a Libyi už zvyklí z dřívějška, byť tehdy byly oděny v sekulárnějším hávu...
proč nebyla silnější demokracie?
a) neměla v daných zemích velkou oporu v tradici (je známo, že lidé se v chaosu vracejí k tradici, s nostalgií se dívají na "bezpečí, jistotu, klid a řád" údajně rajské minulosti) - IS ji má, je jí tradiční islám, byť ho zneužil a zcela překroutil
b) nebyla tolik organizovaná a agresivní - vojenská diktatura IS je organizovaná mnohem lépe (bohužel)
c) demokracii si dané země spojují se Západem, USA, Anglií, tedy zeměmi, které vnímají jako ty, které za chaos v jejich zemích mohou, a mohou také za smrt mnoha nevinných civilistů (invaze do Iráku,...NATO se angažovalo rozsáhle také v Libyi, nyní Západ i Rusko působí v Sýrii)...proto pro ně není příliš lákavá
d) v některých z těchto zemí mohla svou roli hrát nevzdělanost a chudoba: chudí a nevzdělaní se kloní k radikálnějším a silovějším řešením chaosu, navíc opřeným o tradici, byť třeba radikálně či chybně vyloženou (islám překroucený do IS)...ale víme také, že mnozí např. Syřané, Libyjci nebo Iráčané nejsou chudí ani nevzdělaní
máme pro tyto země vůbec nějaký recept?
jakoby jedinou dlouhodobě stabilnější formou vlády v těchto zemích byly předchozí sekulární vojenské diktatury...
ano, byli v nich nespravedlivě utlačováni a mučeni lidé
ano, samozřejmě šlo o režimy založené na bezpráví, nespravedlivosti a útisku
ale situace byla stabilnější než teď - a lidé trpěli zřejmě značně méně (byť víme, že někteří lidé, zejména samozřejmě odpůrci režimu, ale často i zcela nevinní lidé, trpěli i tehdy hodně)
když se podíváme do historie těchto zemí, uvidíme také jistá jejich demokratičtější období - trvala však dlouho? Jak moc byla stabilní? Je snad možné navázat na ně?
Sýrie, Afganistan, Irák, Iran, Libye: krátká či i delší období chaosu, jinak většinou diktatury, občas nárůst radikálního islámu - možná demokracie potřebuje čas, je to mírnější a jemnější forma vlády, v obdobích chaosu se ujmou vlády agresivnější formy vlády, tedy vojenská diktatura nebo islámský radikalismus (mezi nimiž nakonec není tak velký rozdíl: jde v obou případech o velmi autoritativní formy vlády omezující svobodu jedince)
nejde však o to, že by tyto země byly primárně nějak extrémně muslimské: vždyť v nich často dlouhodobě vládly vcelku sekulární diktátoři...jde spíše o to, že lidé nechtějí chaos, dají před ním tedy přednost slibům "silné ruky" diktátorů, kteří chaos odstraní, ale zavedou také svoji neomezenou moc...snad tedy lidé v obdobích chaosu volí tzv. "menší zlo" diktatur, náboženských (IS) nebo sekulárních...
avšak obyvatelé těchto zemí nemohou být příliš radikálně muslimští, když u nich často získali sympatie sekulární diktátoři...
je zajímavé zde sledovat obecnější algoritmus, který se projevuje u všech těchto zemí: lidé nechtějí chaos, protože samozřejmě nechtějí smrt a utrpení...chtějí odstranit chaos okamžitě a myslí si, že k tomu je nejlepší silové řešení, tedy diktatura...vojenský režim - jako v případě IS - však může chaos ještě zvětšit...aby jej lidé nadále podporovali, musí jim nalhat, že za chaos nemůže tento režim samotný, ale někdo jiný (zde např. Západ, USA, Francie, Anglie, Německo, NATO, Rusko,...)...
také je třeba se ptát, nakolik sám Západ (a nyní i Rusko) k chaosu v těchto zemích skutečně sám přispěl...někdy v dobré víře, že jim pomůže, jindy z vlastních sobeckých důvodů, obvykle asi v kombinaci obou těchto motivů...
je možné za situace extrémního chaosu pomýšlet na to, že bude potlačen jinak než "vládou silné ruky", tedy diktaturou? je možné myslet hned na demokracii? situace se opakuje už od Velké francouzské revoluce: po revoluci ve Francii chaos, pak Napoleonova vojenská diktatura, pak restaurace tradičních pořádků monarchistického absolutismu, pak ale také snahy o demokracii (rok 1830, nejvíce v roce 1848) a přes různé výkyvy nakonec demokracie...
revoluce může přinést demokracii, avšak ta už musí mít v zemi asi jistou tradici a musí zde být již před chaosem jisté organizované demokratické skupiny, které jsou schopné převzít moc namísto diktátorů...
chaos je bohužel často velmi dobrým prediktorem pro budoucí diktaturu...bylo by zajímavé určit přesná kriteria pro to, kdy jsou v chaosu občanské války či revoluce vhodné podmínky pro zrození demokracie...
možná svou roli také hraje míra chaosu: je-li chaos už moc velký, zřejmě se jako jediná možná forma nápravy - alespoň pro danou chvíli - jeví být jakási "vláda silné ruky", silného řádu a např. tradičního náboženského Zákona, který zkrotí chaos...až po ní může přijít demokracie
velký chaos přináší velké utrpení, smrt blízkých, příbuzných, přátel: velké utrpení přináší velkou frustraci, ta přináší velký hněv, agresivitu, touhu po pomstě, odvetě, nenávist - což nahrává silovým řešením, diktatuře, autoritativním režimům...
nebo by mohla přijít demokracie ihned, i po velmi silném chaosu? jaké podmínky či faktory by zde však k tomu byly potřebné??? to já nevím...ale velmi by mě to zajímalo...
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!