CO JE TO STRACH?
Strach je jakési vybuzení, nese v sobě jistou informaci, minimálně informaci NĚCO SE DĚJE, NĚCO NENÍ V POŘÁDKU...člověka tím vede k ostražitosti, staženosti, pátrání, cože to není v pořádku...
Strach se ozývá často v oblasti žaludku, je v podstatné míře právě jakýmsi chvěním žaludečních stěn, jejich svíráním, pohybem...současně může dojít k pocení např. rukou a současně člověk může cítit hmatové vjemy např. v oblasti uzlin v podpaždí apod...Je to směs aktivizačních proudů (je v tom jakási svěžest, vybuzení) a proudů únavových (tíha, tupé hmatové vjemy jakoby únavou ztěžklých, zesláblých míst na různých kosterních svalech)...
Je to jakýsi proud, dynamický tanec, který najednou pociťuji tam a tam současně, pak zas úplně jinde, pak zas tam, kde dřív, ale silněji nebo slaběji apod...tanec má svůj rytmus, kolísavou či zesilující se (zeslabující) intenzitu, tempo...
Často při strachu zapomínáme na strach a myslíme na to, co nás děsí - myslíme na to ale pod zorným úhlem strachu, takže to vypadá děsivé, jakoby strašlivé, hrůzostrašné...Je to nabité fiktivním významem, důležitostí, závažností...u strachu jsme velice vážní (opakem strachu je humor!), smrtelně strnulí...
Co je to přesně strach? Svírání, šimrání, lechtání, laskání, otírání, dotýkání se různých primárně hmatových (přesněji je o somatostezii a propriocepci) vjemů (qualií), počitků, dotyků, dojmů v těle a na těle. Mají tělesnou podobu, jsou přesně prostorově lokalizovatelné, mají časovou posloupnost.
Strach je jako vítr, jako bouřka, jako jarní přeháňka, je v něm život, energie, drive, aktivizace, je nám, jako bychom právě běželi nějaký závod a popadali dech...
Strach se vztahuje často k budoucnosti, obvykle k budoucnosti poměrně blízké, někdy dokonce k budoucnosti, která už přichází (co se to děje? děje se něco? zdá se, že se něco děje?!!!)
V strachu je tendence k ostražitosti, snaha udržet si kontrolu, bezpečí, stabilitu, snaha ubránit se - je v něm strategie obrany, ostražitosti.
Strach je vlastností těch, co se cítí jako kořist, na kterou v blízkosti čeká predátor mnohem mocnější, než je sama. Proto se kořist ostražitě a velmi rychle a bděle pozorně rozhlíží, snaží si zachovat přehled o situaci, očekává útok ze zálohy či zezadu, očekává náhlý prudký výpad predátorův, je podezřívavá, snaží se ukrýt, najít bezpečí, stáhnout se, vybudovat si kolem sebe obranné zdi nebo utéct rychle někam do zákrytu, do teplého bezpečí.
Kořist nemiluje riziko a nové, miluje známé, miluje stereotyp, bezpečí domova. Výzvu chápe jako nepříjemnost, před kterou je třeba se bránit a zabezpečit.
Ve strachu by se člověk nejradši rozeběhl a běžel a běžel: někam daleko, do bezpečí, kde bude konečně volný, rozuměj: bude tam v bezpečí.
Často se v nás zvedá rezistence vůči strachu, často dokonce se proud strachu samotný přeměňuje velmi rychle v rezistenci vůči němu, v hněv, že strach máme.
V rezistenci je často strast hněvu, vzteku, nenávisti, energie zuřivosti (proč musím mít strach? to je hnus!!!).
V rezistenci je touha strach nemít, velké přání a naděje, že pomine (když budu strachu tvrdě vzdorovat, tak pomine! kéž už by pominul! jak jen se ho zbavím?!!! tebe strachu zničím!!!).
Rezistence nás může motivovat ke změně situace, ale samotnou negativní emoci primo neodstraní, spiše posílí...
Rezistence jakoby zurive rozhrabovala strach a mlátila ho po hlave...Pak trpime touto zurivosti rezistence a nijak si nepomůžeme. Trpíme svým hněvem, svou zlostí, že strach máme.
Účinná je akceptace. Nebránit se strachu, nezuřit, že ho mám, ale zůstat mu otevřený. Být mu kamarádem, dokonce milovníkem. Vždyť tak krásně energetizuje různá místa našich těl!
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!