jak moc bolí negativní afekty?

jak moc bolí negativní afekty?

reálné utrpení nudy či deprese za celý den v součtu může být třeba jen pět minut

- těch 5 minut je několik 10 vteřinových negativních afektů opakujících se několikrát za hodinu, které spouští ihned myšlenkové okruhy stěžování si a nadávání a sebelítosti, které ale samy nemusí být strastné, nebolí, dokonce si v nich můžeme i libovat, byť občas mohou další negativní pocity vzbuzovat, ale ty opět trvají jen několik vteřin, protože obvykle pokračují spíše jen negativní myšlenky, které nebolí...u psychicky nemocných lidí jde většinou o stereotypní posloupnost několika vět

- psychicky nemocní možná vůbec netrpí víc než normální lidé, jen mají víc negativních myšlenek, které však samy o sobě nebolí a nejsou nepříjemné, dokonce mohou být uspokojující - ale nemocní samozřejmě obvykle skutečně věří, že trpí, věří totiž obsahu svých negativních myšlenek, které však - jak jsem napsal - samy nebolí

- někdy může jít jen o hru mezi klientem a psychoterapeutem: já budu hrát roli klienta-pacienta-dítěte, budu si stěžovat a fňukat, což mě baví a uspokojuje, tobě jakožto psychologovi/psychiatrovi/psychoterapeutovi dám autoritu, privilegia, moc, uznání, respekt, otcovskou roli

- někdy však psychicky nemocní upřímně věří tomu, že hodně trpí: věří totiž obsahu svých myšlenek, které jsou však ve skutečnosti nepravdivé

- jde o evoluční klam: tělo nás má hodnotícími myšlenkami pohnout k akci, ke změně, ale zároveň nás nemá vykolejit přehnaným utrpením, takže nám dá pár vteřin negativního afektu, k tomu dvě tři minutky negativních myšlenek, které už však nejsou strastiplné či mají jako podklad jen velmi mírný negativní afekt, avšak obsah a vliv těchto negativních myšlenek neboli negativních hodnotových soudů/úsudků/postojů je významný, protože rekapituluje a soudí celý život/celý den/celé nějaké období a tato hodnotící funkce má organismus nasměrovat k rozhodování, má ho motivovat k budoucím volbám, změně budoucího jednání

- možná jsou úzkostní lidé jen hypersenzitivní na své několikavteřinové negativní afekty: úzkostný si stěžuje svému psychoterapeutovi, že trpí úzkostmi, ve skutečnosti jich může mít terapeut sám dokonce i více, avšak nevěnuje jim pozornost, neverbalizuje je, nenaskakují mu ihned po jejich objevení v hlavě negativní komentáře jako u jeho pacienta apod.

- tyto hodnotící postoje jsou tedy založeny na iluzi, mají nás přesvědčit o tom, že trpíme skutečně hodně, abychom změnili své jednání - nebo nás např. u čokolády či sexu mají přesvědčit o tom, že jsou skutečně (ten sex nebo čokoláda nebo výlet v přírodě nebo kulečník) skvělé, aby ovlivnily naše jednání v budoucnosti

- přitom ve skutečnosti náš psychický stav může být po většinu času relativně stejný, stálý, neměnný

- psychicky nemocný člověk může mít oproti tzv. "psychicky zdravému" člověku v hlavě jen víc negativních myšlenek (které nebolí nebo bolí jen málo nebo si v nich dokonce libuje!), ale reálně strastiplných pocitů může mít ve skutečnosti stejně nebo dokonce ještě méně než tzv. "psychicky zdravý" člověk

- tyto negativní nebo i pozitivní soudy nás mají přesvědčit, že trpíme nebo si užíváme skutečně hodně nebo skutečně dlouho, což je iluze, která nás má motivovat k budoucím rozhodnutím, volbám a jednáním

- ony negativní chvilkové pocity a myšlenky jsou založeny na této iluzi právě kvůli tomu, aby nás dostatečně motivovaly k budoucím rozhodnutím...musí v nich být trocha reálně negativního pocitu, aby byly motivační, ale stačí jen trocha, jen když věříme, že je ho tam mnohem více, než ho tam reálně je! negativní pocity jsou odvozeny (tělo si je vzalo, vytvořilo ze zkušenosti fyzické bolesti) od mírné fyzické bolesti (mírné zranění těla, mírné svalové napětí, mírná nevolnost), obvykle jsou stažením/stlačením/napínáním různých (často i paralelních) částí těla postupně v kaskádě za sebou

- věřím tomu, že tento můj pohled je až přehnaně optimistický, ale opačný postoj (mainstreamový) je BEZPOCHYBY přehnaně pesimistický a démonizující stálost, délku trvání a intenzitu negativních pocitů!!!

- dnes pod vlivem psychologů nadceňujeme význam chvilkových negativních pocitů, přehnaně tyto stavy sledujeme a ihned, když se na chvilku objeví, na ně myšlenkami reagujeme, hned se nám v mysli např. objeví myšlenky typu "TO JE STRAŠNÉ, ŽE MÁM TENTO POCIT!!!" - jsou to sice jen myšlenky, které nebolí, ale skálopevně jim věříme!

- je třeba uvážit možnost, že tyto negativní pocity nemáme stále, ale obvykle jen tehdy, když máme negativní myšlenky - resp. naše nepravdivé negativní myšlenky, že máme tyto negativní pocity stále, se nám objeví v mysli, jakmile tyto pocity máme jen několik  vteřin...ne snad pokaždé, ale často (u tzv. psychicky nemocných často, protože jsou na tyto chvilkové pocity hypersenzitivní a hned na ně myšlenkově reagují, fňukají, stěžují si, jejich myšlenky zveličují význam těchto pocitů a oni upřímně věří nepravdě, že tyto pocity jsou hrozné, dlouhotrvající a velmi bolestné)

- je možné podrobně introspektivně zkoumat, jak to máme my sami: opravdu trpíme často, silně a dlouze, nebo si to jen myslíme?