NEGATIVNÍ EMOCE?

NEGATIVNÍ EMOCE?

je možné, že jako negativní hodnotíme ty emocionální stavy, od nichž jsme geneticky či kulturně (učení, zvyk, výchova, vzdělávání) nastaveni utíkat

je možné, že negativní soud nad jakýmkoliv emocionální stavem vzniká z toho, že pozorujeme sami sebe při tom, jak se snažíme tento emocionální stav zahnat, zastavit, eliminovat

opět zde mohlo dojít k rozpojení motivačních (chtění, touha, nechtění, odpor) a prožívajících (reálný prožitek) systémů v mozku/mysli: za negativní označíme ty emocionální stavy, které sice negativně neprožíváme, ale naše motivační systémy je nechtějí, odmítají je, mají k nim odpor

není však samotný náš odpor či nechtění tzv. "negativních" emocionálních stavů něčím prožitkově emocionálně negativním? nemyslím, jde jen o druh napětí jistých částí těla + zejména o negativní myšlenkové soudy, které nebolí, kterými netrpíme, které se v mysli vyskytují jako pouhé myšlenky, slova a věty

je docela možné, že takový stres, strach, obavy, úzkost, sklíčenost, deprese, panika, zmatenost, nejistota jsou velmi zajímavé, krásné, vzrušující druhy radosti, slasti, libosti - ale protože je naše motivační systémy nechtějí a my pozorujeme toto jejich nechtění v akci (vedou nás k tomu, abychom se jim vyhýbali), označujeme-hodnotíme (usuzujeme, soudíme) je jako negativní (a těmto svým klamným soudům věříme se slepou důvěrou a jistotou naivního dítěte)

tedy: negativní hodnocení jistého emocionálního stavu neplyne z jeho reálného prožitku, ale z pozorování-vnímání toho, že ho - kvůli svému motivačnímu systému - nechceme

je docela možné, že stejně je tomu i s tzv. "pozitivními" stavy: nejsou reálně prožitkově lepší nebo slastnější nebo libější než stavy tzv. "negativní, strastné", ale jednoduše je jen náš motivační systém chce, takže svůj pozitivní soud nad nimi jednoduše zakládáme nikoliv na jejich reálně lepším prožívání, ale na pouhém pozorování-vnímání našeho chtěním, touhy, bažení po nich!

není samotná naše touha po pozitivních stavech něčím prožitkově pozitivním? je zde jistě radostná rozjařenost, rozjásaná předtucha, že přijde pozitivní stav, těšení se na něj - ale je zde také trýzeň touhy, její napětí, nutkavé svíravé bažení...mmch. u závislých je jasné, že motivační systém nadhodnocuje míru údajné slasti, kterou mu má droga, sex, čokoláda, alkohol, cigareta přinést...

myslím však, že jde jen nakonec o pluralitu různých druhů RADOSTI či spíše různých druhů veskrze ZAJÍMAVÉHO stavu, který má sice mnoho podob-tváří-forem, ale ve skutečnosti se od sebe příliš tyto jeho různé formy neliší...to pouze naše pozitivní a negativní hodnocení ZVELIČUJE rozdíl mezi smutkem a radostí...!

jistě, některé stavy lépe podporují náš výkon než jiné - např. soustředění je pro výkon lepší než nejistota, roztřesenost, rozechvělost a zmatek...ale nejsou emocionálně dráždivé, vzrušující, intenzivní a v něčem hluboce uspokojující a STIMULUJÍCÍ i tyto tzv. "negativní" stavy???

když máme mnoho tzv. "negativních" emocionální stavů, začneme psychicky i fyzicky upadat, degradovat, můžeme onemocnět, ke slovu se hlásí tzv. psychosomatické onemocnění - ano, jistě, ale nejsou krásné i samotné neurózy, různé obsese apod.?

vše hodnotíme POUZE podle našeho motivačního systému, který produkuje naše chtění a nechtění, touhu a odpor, lásku a nenávist - myslím však, že návaznost našeho motivačního systému na systém reálného prožívání je velmi volná až žádná...

žijeme ve VELKÉ ILUZI: chceme to, co nám nedělá větší radost než to, co zuřivě nechceme!!!

náš motivační systém totiž je nastaven spíše na přežití, zachování a rozšíření moci našeho organismu - říkáme, že se "pokazil" či "funguje špatně" u narkomanů či extrémních masochistů, kteří totiž chtějí vlastní zkázu...

Spinoza si však myslel, že i sama radost a smutek, tedy prožívající systém, nikoliv jen systém motivační, je nastaven na přežití a zvětšení moci našeho těla/mysli (jeho conatu, tedy schopnosti konat, jednat, být aktivní) - měl či neměl pravdu?

myslím, že neměl, protože v jeho teorii je konfúze, zmatek: tím, že už nějaký prožitek označil za radost či naopak za smutek, hodnotil ho pozitivně nebo negativně (hodnota plus vs. minus), čímž konfúzně spojil prožívající systém se systémem motivačním - za smutek označil to, co motivační systém nechce, za radost pak to, co chce...samotné prožívání toho, co až na základě našeho motivačního systému označíme za radost či smutek, však není čímsi plusovým na straně jedné nebo minusovým na straně druhé, jsou to jen různé formy jednoho jediného stavu, resp. zajímavé jsou všechny stavy, a navzájem se od sebe navíc ani moc neliší

nevěříš? tak si vezmi tzv. "nepříjemný, strastiplný, odporný, negativní" emocionální stav a srovnej ho s emocionálním stavem tzv. "spokojeným, uspokojujícím, příjemným, slastným, libým": liší se od sebe zas tak moc? není v slasti velká část strasti a naopak? neskládají se slast a strast ze stejných složek, komponentů, ze stejných atomárních emocí, ze stejných stavů napětí či uvolnění různých částí těla (pocitů stažení či uvolnění těla probíhajících paralelně a po sobě)?

obvykle nám hlavu mate náš motivační systém - nějaké stavy chceme, a tak je automaticky, spontánně, ihned, implicitně, přirozeně označíme za pozitivní - a naopak, ty stavy, co nechceme, automaticky označujeme za negativní

ale proč vlastně nějaké stavy chceme a nechceme? kvůli přežití těla a rozšíření jeho moci, zdraví, výkonu...ale samotný prožitek s tím zřejmě nemá moc co dělat!

nebylo by však výhodné, aby i samotný prožívající systém byl zapojen do snahy zachránit tělo a zvýšit jeho výkon, sílu, zdraví, moc?

bylo by naivní si myslet, že náš prožívající systém je od toho motivačního zcela oddělený

myslím však, že meditace dokáže prožívající systém od motivačního systému dosti oddělit: vidíme potom, že samotná podstata pozitivních či negativních stavů, jejich skutečné prožívání, není ani pozitivní, ani negativní

tzv. "negativní" emoce nás má stimulovat-motivovat ke změně, k akci, k změně prostředí, situace...ale je sama prožitkově negativní? ne

tzv. "pozitivní" emoce nás má stimulovat-motivovat k zachování či rozmnožení stávající situace...ale je sama prožitkově pozitivní? ne

jak nás tedy tyto pocity motivují, když samy nejsou prožitkově pozitivní/negativní? tím, že tělo vedou k další akci, změně, jednání nebo ne, tím, že tělo vybudí, aktivizují nebo utlumí...

v tomto směru je skutečně prožitkový systém krásně napojen na motivační systém - samotný prožitek tzv. pozitivního stavu má v sobě prvek spočinutí v přítomném nebo aktivaci organismu k rozšíření či zachování přítomného, samotný prožitek tzv. negativního stavu pak má v sobě prvek vybuzující, burcující, aktivující k změně stávajícího...tedy jakési napínání, excitaci těla...která však sama není strastná, jen aktivizující...

co říci na toto:

prožitek tzv. "negativního" stavu nás má svou intenzitou upozornit, nakolik je třeba chtít ho nemít...

prožitek tzv. "pozitivního" stavu nás má svou intenzitou upozornit, nakolik je třeba chtít ho mít...

?

spíše jde o to, že intenzita tzv. pozitivních/negativních stavů je intenzitou aktivace či útlumu těla stávající situaci zachovat, rozšířit či eliminovat...tělo je jednoduše vybuzováno nebo tlumeno současnou situaci měnit či zachovat, ale samotné toto vybuzování či tlumení není prožitkově pozitivní či negativní...ale samozřejmě, prožitkový systém slouží motivační systému, protože nás vede k chtění stávající situaci zachovat či změnit...ale není k tomu třeba, abychom něco prožívali negativně či pozitivně, úplně stačí, že tělo je skrze tzv. pozitivní a tzv. negativní prožitky vybuzováno či tlumeno

(pozn. tělem míním celou živou bytost, celý živý psychofyzický organismus)

pozitivní či negativní prožitek je tedy jen aktivace či útlum těla stávající situaci změnit, rozšířit či zachovat, tyto tzv. pozitivní/negativní prožitky potom vedou k chtění či nechtění dané situace, a dle chtění či nechtění dané situace pak označujeme (usuzujeme, hodnotově soudíme) samotné naše pocity, které k chtění či nechtění vedou, jako pozitivní či negativní...ale jejich prožitek není pozitivní ani negativní!!! označujeme je tak jednoduše proto, že jelikož na základě těchto prožitků chceme či nechceme danou situaci, myslíme si, že chceme či nechceme samotné tyto pocity, což je klam...

je však třeba důsledně myslet: proč chci či nechci danou situaci? protože mě můj pocit vede k tomu danou situaci chtít či nechtít...je však pocit, díky kterému nechci nějakou situaci, sám o sobě prožitkově negativní...není!

negativní pocity nás jednoduše vedou k snaze změnit danou situaci...ale nejsou samy strastnými...

to dává i dobrý evoluční smysl: nikdy netrpíme, ale některé situace nechceme...ne proto, že bychom v nich trpěli, ale jednoduše proto, že ohrožují naše tělo...proto nás pocity vedou k tomu, danou situaci opustit, udělat něco proto, aby se změnila...ale sám jejich prožitek negativní není...

je dobré netrpět nikdy, nenarušovat si přirozenou biochemickou rovnováhu (homeostázu, homeodynamiku) těla: proč by nám mozek způsoboval zbytečné utrpení, když stačí, že nás aktivuje ke změně akce skrze pocity, které falešně označujeme za negativní?

takže netrpíme nikdy...!

někdy však nechceme nejen nějakou situaci, ale i tzv. negativní stavy samotné, proč? nejsou snad přece jen samy o sobě prožitkově negativní, strastiplné, ne-libé, ne-příjemné, plné bolesti?

nemyslím: spíše nás samou svou podstatou/přirozeností vedou ke změně, jsou nastaveny tak, že nás aktivizují, vybuzují, napínají (napětí různých částí a míst na těle a v těle) ke změně: proto je tzv. nechceme...jsou totiž evolučně nastaveny k tomu, aby organismus vedly ke změně stávající situace

ale netrpíme jimi nikdy...!

tedy: když máš strach či smutek, samotná jeho přirozenost tě vybízí k tomu ho nechtít mít - ale netrpíš jím nikdy!

my jednoduše nějaké věci, situace či pocity nechceme, máme k nim silný odpor, nenávist, nelásku, pocity zhnusení - ale netrpíme jimi, a netrpíme ani samotnými pocity odporu, nenávisti, zhnusení, i ty samy o sobě jsou zajímavým napětím našeho těla, zajímavými aktivačními pochody v něm...!

celá teorie myslící si, že naše tělo je motivováno ke změně či akci skrze pozitivní či negativní prožitky je falešná - nic neprožíváme jako pozitivní či negativní, nikdy necítíme libost či nelibost, jen nás některé stavy tlumí a jiné vybuzují ke změně, zachování či rozšíření dané situace...a to k aktivaci či útlumu těla naprosto stačí: není třeba trpět, aby tělo bylo vyburcováno...

a na základě toho, že např. nechceme určitou situaci, nechceme ani stavy, které během nechtění této situace máme - tyto stavy jsou totiž samou svou podstatou nechtěním, napínáním, vybuzováním, burcováním těla k akci, k změně stavu: jsou nastaveny k vybuzení těla ke změně, když vidíme, že není třeba měnit situaci, chceme změnit alespoň je samotné (situace člověka panikařícího v situaci, v níž není reálný důvod k obavám)...

je docela dobře možné, že to, co chceme, nám ve skutečnosti naši současnou radost NIKDY nezvětšuje - a to co nechceme, nám ji zase nikdy nezmenšuje...

zlepšuje či zhoršuje to jen naše zdraví, výkon, sociální postavení - proto jsme nastaveni to chtít či nechtít...cítíme se však pořád stejně...