pátek 13. listopadu 2015

zase k já...

- věta SAMOZŘEJMĚ, ŽE JSEM...v sobě nese v koncentrované podobně pocit jáství...co jím je?

a) nádech, zadržení dechu, tím roztažení průdušek vzduchem získaným při nádechu
b) aktivace mimiky (kolem úst zejména) - jako bychom se nějak individuálně tvářili, i když reálný výraz může být malý či žádný, ale je POCIŤOVANÝ
c) vjemy (brnění, zahřívání, laskání, jemné hmatové "dotyky", "pohlazení") na kůži zadní strany hlavy pod vlasy
d) myšlení daného významu oné věty - co je oním myšlením tohoto významu? Nic jasného, jde o přirozené uchopování významu, jakoby tam téměř ani význam nebyl, jen tam volně prochází slova, kterým je ihned rozuměno...Tedy, ta slova mají význam, ta slova jsou jakoby mnou říkána a zároveň slyšena, uvědomována, ale rychle, jednoduše, přirozeně, bez přemýšlení...

jako bych byl tím, kdo stojí, setrvává a vnímá - možná jsem na několik vteřin statickou funkcí vnímání, registrování, pozorování okolí....

- podobněji promyslet, jak se objevují myšlenky a pohyby těla, vnímané jako "mé", "mnou způsobované"...

- mluvím k sobě tak, jak ke mně mluví druzí: ZVEDNI RUKU!...asi se to internalizovalo....ale někdy k sobě mluvím v první osobě: A TEĎ ZVEDNU RUKU!...co to znamená, když mluvím "k sobě samému"? jde jednoduše jen o pokyn, jakoby ho mému organismu říkal někdo druhý...

- údajná reálnost jáství je nejvíce způsobovaná aktivací mimiky, středu hrudi, žaludku: jde o hmatové vjemy (propriocepce, somatostezie) + myšlením ideje jáství

idea jáství je trs asociací: jednota, stálost, existence, věc - jsou poskládány téměř do věty: "Je zde právě jedna existující trvalá věc"




   







Žádné komentáře:

Okomentovat

díky!